Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letní nástrahy I.

10. 6. 2007

S blížícím se létem se začnou ordinace veterinárních lékařů plnit pacienty s problémy, které se každoročně stále dokola opakují a majitelé každoročně stále dokola dělají stejné chyby. Rád bych v tomto praktickém povídání na některé problémy upozornil a poradil, jak se jich vyvarovat. Takže co na naše psy během pozdního jara a léta číhá?

 

Blechy, klíšťata a další

Pro veterinární léto je charakteristický v první řadě zvýšený výskyt zevních parazitů. Především blech, klíšťat a svilušek.

 

Blechy jsou sice svou přítomností problémem celoročním, ale v průběhu teplých a vlhkých letních dní se jejich vývojový cyklus urychluje, a navíc městští psíci častěji vyjíždějí na venkov, kde je přeci jenom větší šance „nakoupit“ blechy od místních psů či při večerním špásování se zablešeným ježkem.

 

Klíšťata přicházejí s prvními teplými dny jara a ohrožují čtvernožce až do podzimu.
Svilušky jsou typicky letní parazité, kteří mají svoji vrcholnou sezónu v srpnu a září.

Klíšťata zná a pozná každý. Blechy buď v kožichu psa najdeme, jak lezou a skáčí mezi chlupy jako drobná placatá zviřátka nebo (častěji) vidíme na kůži psa pouze drobné, makovým zrnkům podobné hrudky – bleší trus. Pakliže je dáme na mokrý ubrousek, tak se kolem hrudky po chvilce vytvoří červené zbarvení – jasný důkaz, že se o bleší trus jedná. Svilušky jsou velice drobní parazité, které objevíme u psů např. mezi prstíky, kolem očí, v mezinoží či na špičkách uší jako velice drobounká, jasně oranžová pohybující se zrnka. Psi si je přinesou z volné přírody, především z okolí ovocných stromů. Svilušky dráždí kůži a pes si postižená místa intenzivně líže a škrábe.

 

Dnešní moderní veterinární farmakologie nabízí celou škálu přípravků od různých firem, které pomáhají před zevními parazity chránit. V zásadě je možné použít k ochraně psa antiparazitární obojky, sprejové postřiky a tzv. spotony (z angl. místo na povrchu, resp. malé množství něčeho), mezi chovateli známé jako „kapička do kožichu“. Spoton byl vyvinut s myšlenkou co nejvíce pro majitele zjednodušit aplikaci a využít 100% obsahu balení k ošetření zvířete. Každá aplikační forma má své pro a proti. Někteří psi trvale obojky ztrácejí, jiní nesnášejí postřiky, další stále lezou do vody a ochranné preparáty ze sebe smývají ………
S volbou formy a značky antiparazitární ochrany nejlépe poradí veterinární lékař. Majitel se rozhoduje podle doporučení, podle svých zkušeností s konkrétními preparáty a samozřejmě podle ceny. Pro letní období je důležité, aby zvolený výrobek účinkoval jak na blechy, tak na klíšťata. Existují preparáty, které jsou totiž určeny např. pouze proti blechám, některé navíc krom blech a klíšťat odpuzují i komáry. Vždy se v ordinaci ptejte, na jaké druhy parazitů přípravek účinkuje.

Neexistuje na trhu přípravek, který by byl stoprocentní a který by byl stoprocentně oblíben. U každé značky (liší se složením chemických látek a jejich koncentrací) dochází po ošetření sem tam k nálezu přisátého klíštěte, řidčeji pochodující blechy. Ojedinělý výskyt parazitů na ošetřeném zvířeti není vůbec důkazem o špatné účinnosti preparátu. Musíme si uvědomit, že pracujeme s živými a někdy velmi odolnými organismy, které se umí přizpůsobit.
Účinnost preparátů se pochopitelně snižuje časem uplynuvším od prvního ošetření, nadměrným koupáním zvířete (plavání ve volné přírodě), nevhodnou aplikací (použití menší dávky než doporučuje návod – především u sprejů), špatnou asanací prostředí (u výrazně zablešených jedinců) nebo absencí informací o ošetřování obojků (některé druhy antiparazitárních obojků se musí pravidelně mýt) a také s klesající cenou, za kterou se preparát koupí.

Zevní antiparazitika je rozhodně dobré nasadit jako prevenci a ne jako terapii, až když je pes obsypán klíšťaty a blechy mají v jeho kožichu ráj na zemi. Doporučuji také investovat do dražších značkových veterinárních preparátů. Vstupní investice se na první pohled může zdát vysoká, ale náklady na léčení důsledků např. masivního zablešení určitě převyšují cenu za prevenci.

 

Častou praktickou otázkou majitelů je, jak správně a rychle odstranit přisáté klíště. Úplně jednoduše. Není nutné parazita dusit olejem či krémem a pokapávat octem. V ordinaci používáme na vytahování elektrikářskou svorku – tzv. krokodýla. Krokodýlkem se chytí živé klíště za tělo a začne se s ním otáčet. Dle libosti napravo či nalevo. Klíště nemá na sosáčku závit, takže nelze otáčením ani zašroubovat ani vyšroubovat. Pouze se uvolní jeho zákus. Za klíště netahejte, spíše se snažte tlačit mírně dovnitř. Po dvou třech otočeních odpadne a zůstane v čelistech krokodýlka. Místo po klíštěti zatřete jodovým perem, které je k dostání v každé lékárně a je i součástí autolékárniček. Když klíště přetrhnete, také se nic neděje. Hlavičku s kusadly musíte odstranit jehlou (nejlépe injekční), jako když se odstraňuje z kůže zabodnutá tříska. Vyžaduje to trochu cviku a především nebát se zajet jehlou hlouběji pod uvízlou hlavičku. Aby psíky zákrok nebolel, stiskněte pevně palcem a ukazovákem místo pod zbytkem klíštěte a vytvořte kožní řasu. Místo zákusu opět důkladně vydesinfikujte jódem.

Dietní chyby

Prohřešky v krmení – tzv. dietní chyby jsou velmi častou kauzou letních dnů. Během roku ukázněně krmený pes, který dostává např. jen své určité granule, se najednou dostane ven na venkov nebo do přírody, kde najde daleko větší možnost výběru. Tu najde dobře „uleželou“ mrtvou rybu na břehu říčky, tu na cestě přejetou slepici, tu mrtvou myš či slepýše nebo staré kosti na kompostu. Bohužel tyto „objevy“ nelze dopředu ohlídat. Majitelům, kteří mají doma psy sběrače doporučuji, aby na vycházku nasazovali raději psovi košík. Psi často nepohrdnou ani spadaným ovocem (letní jablka, maliny, rybíz a jahody) nebo chodí na záhonek krást zeleninu a páníčka ani nenapadne, že by jeho pes, který doma ani okem o vegetariánskou stravu nezavadí, baští venku na zahradě jako býložravec. Navíc zvířata jsou velmi chytrá, vědí, že nesmí a rozhodně se nepasou před našimi zraky. Výsledkem bývají „záhadné“ opakující se průjmy, se kterými si nikdo neví rady, potravní alergie, svědivost kůže, vyrážky nebo v dramatičtějších případech (u větších a velkých plemen) akutní vážná příhoda břišní - dilatace či torze žaludku.

Smutnější bývají případy, kdy majitel vyrobí problém psovi sám svojí nepozorností hraničící někdy až s absencí zdravého rozumu. Nejhorší bývají prohřešky při společných grilovacích párty. Rozhodně doporučuji, ještě před začátkem zábavy a pečením masa, důrazně všechny přítomné požádat, aby psa nekrmili. Bohužel ve víru zábavy dá každý „jen malý kousek“, když „pejsek tak smutně hledí“. Nejraději potajmu, aby ostatní neviděli, protože je to přeci zakázané. Nakonec pes sežere nejen maso, odřezky, ale také kosti všeho druhu. Tradovaná vysoká nebezpečnost pozření drůbežích kostí není zase tak kritická. Duté kosti drůbeže pes většinou nachroupe, rozdrtí a ve formě malých úštěpků spolyká. Průchod této drti zažívacím traktem většinou ukončí obranné zvracení, kdy zvíře kosti ze žaludku vyzvrátí. Pokud projdou dále, problém nastává povětšinou až konečném úseku tlustého střeva, kde se úlomky nahloučí a vytvoří „betonovou kouli“. Pes začne tlačit, nemůže se vykálet, střevo drtky kostí ještě upresuje a stav se zhoršuje. Pokud majitel nedorazí na ošetření až za několik dní, lze náhlou zácpu docela účinně a rychle vyřešit v ordinaci hlubokými klysmaty a manuálním rozrušením zátky. Daleko nebezpečnější je však pozření kostí hovězích a vepřových (zbytků grilování z kotlet, event. řízků a žebírek). Kost s kouskem hlavičky žebra je prakticky nestravitelná. Těžko prochází zažívacím traktem a především u menších plemen představuje vážné nebezpečí. Jako cizí těleso se zasekne při průchodu tenkým střevem a je zle. Pes začne být divný, odmítá potravu, event. zvrací, polehává a může mu přestat odcházet stolice. Pokud majitel nechá zvíře několik dní bez odborné pomoci, hrozí protržení střeva a úhyn zvířete na sepsi.
Psovi rozhodně škodí i zkrmování zbytků z lidské kuchyně a razantní odchylky v potravních návycích. Změny mohou vyvolat podráždění nejen žaludku a střev, ale např. i akutní zánět slinivky břišní. Samostatnou kapitolu je letní pobyt psa s dědečkem a babičkou. Málokdy jsou totiž natolik ukáznění, aby psíkovi výrazně „nepřilepšovali“. Argument, že pes v létě více lítá a přebytečné sádlo vyběhá, je někdy velmi iluzorní. Zvýšený příjem energie (snídaně, svačiny, obědy + vlastní dávka večerních granulí k tomu), vedro a tím i neochota k pohybu udělají od července do září z vyšvihaného štíhlého sportovce obézního hrocha.

 

Pokud má být pes po prázdninách stejně fit jako před nimi, doporučuji trvale ošetřovat zvíře během celé sezóny (duben až říjen) antiparazitárními prostředky, při pobytu mimo domov neměnit rozhodně potravní zvyklosti psa, na léto si vzít s sebou zásobu vyzkoušených granulí, dodržovat dávku a zvířeti nepřilepšovat. Nedovolit návštěvám, případně členům rodiny, aby zvířeti dávali jídlo bez našeho svolení. Pokud víme, že pes vyluxuje všechno, co najde, striktně na vycházky nosit košík. V případě náhlých zažívacích problémů – nechutenství, zvracení či průjmu zahájit okamžitě hladovku, zvíře nepouštět pár dní volně ven po zahradě, venčit ho jen na vodítku, aby bylo jasno, co zvíře kálí a nemohlo venku nestřeženě něco sežrat a popásat se trávy. Mnozí majitelé se mylně domnívají, že při zažívacích problémech je žraní trávy ku prospěchu. Opak je pravdou. K pití doporučuji slabý tmavý čaj, neslazený a bez bylinek. Pokud pes čaj nepije, nic se neděje. Rozhodně není dobré psíkovi násilím čaj nutit. Každý pes si čaje dříve či později lokne. Čaj zklidní sliznici žaludku a nenutí zvíře ke zvracení. Někteří psi na hladovce mají tendenci k utišení hladu chlemtat nadměrná množství vody, což u čaje neudělají. Hladovka by měla trvat min. 36 hodin. Během této doby se rozbouřené zažívání zklidní a zažívací trakt může bez rizika přijmout malé dávky kvalitní stravy. Osobně spíše v praxi preferuji hladovku 48 hodin, i když druhý den po jejím zahájení vypadá psík naprosto fit a dožaduje se krmení. Hladovka = stav bez jakéhokoliv krmiva. Kousíček piškotu či kůrka chleba nebo masový vývar již není hladovka a naruší rychlé zotavení sliznice zaživadel. Jako první krmení je dobré podat psovi buď osvědčené kvalitní granule nebo rýži s kuřecím masem, vše postupně po malých dávkách, kdy během např. odpoledne zkrmíte 50% běžné dávky, kterou psík denně dostává, je-li zdráv. Pakliže se do druhého dne neobjeví zažívací komplikace, může zvíře již jíst normálně. Čaj doporučuji cca na 3 dny.

Nepodávejte zvířeti žádné lidské léky, které máte v lékárničce na vlastní zažívací obtíže. Běžné akutní lehké psí průjmy a zvracení se v 80% dají vyléčit hladovkou a čajem. Podání lidských medikamentů event. změní klinický obraz a u vážnějších případů může zastřít či zmírnit jejich skutečné projevy. Veterinárnímu lékaři pak zbytečně komplikujete situaci.
Pokud se zvíře během 36 resp. 48 hodin trvání hladovky zhorší, dále zvrací, průjem neustává, či objeví-li se ve stolice krev, je-li zvíře nadměrně apatické, nemůže-li se vykálet, snaží se bez výsledku o zvracení či má teplotu nad 39 stupňů Celsia (měřeno v konečníku), je nutné navštívit či alespoň neprodleně telefonicky kontaktovat veterináře.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář