Akina
Bylo zamračeno a dvanáctiletá Daniela seděla u okna, ze kterého se dívala ven. Její myšlenky byly u mrtvé fenky Darky, která zemřela po operaci, která ji měla přinést úlevu od bolesti kloubů. Darka měla dysplazii kyčelních i loketních kloubů a podle veterináře měla dost sil, aby se po operaci dobře zotavila. Místo toho zemřela. Dany se z toho nemohla vzpamatovat a v duchu stále s Darkou mluvila. Darka byla fenka arabského chrta - slugy. Byla to nádherná fena a pro Dany ten nejkrásnější pes na světě. Darka zemřela před půl rokem a rodiče se začali rozhlížet po novém psovi, protože pes každému chyběl. Dany byla proti. Chtěla zpátky jen Darku. Nebo psa stejného plemene. S tímto zase nesouhlasili rodiče, i když jim Darka také chyběla, chtěli si vzít a vyzkoušet jiné plemeno. Dany se nemohla smířit s tím, že rodiče už nechtějí saluku a koupí si jiné plemeno. Několikrát vzala knížky o psech a prohlížela si plemena psů. Hodně ji zaujal vlkodav. S tímto šla za rodiči, ale ti ji vysvětlili, že už chrta mít nebudou. Dany se tedy zeptala, jestli už mají vybrané plemeno. K jejímu překvapení rodiče kývli. Dany chtěla vědět jaké. Otec jí prozradil, že chtějí koupit fenku erdelteriéra. Dany otevřela atlas psů a vyhledala si příslušnou stránku. Tam uviděla psa, který se jí na první pohled nezaujal. Pak se začetla do charakteristiky plemene. Jeho vlastností, chováni, údržby a vzhledu. Nakonec si sama sobě přiznala, že tento pes nemusí být vůbec špatný, hlavně když u nich doma nějaký bude. Nakonec se s rodiči dohodla a o měsíc později si jeli pro fenku erdela. Dostala jméno Akina. Na svůj věk, 10-ti týdnů, byla nebývale velká a čilá. Oproti Darce byla o hodně živější a drzejší. Co mohla a unesla, to skončilo v jejím pelechu a rozkousáno. Dany se snažila nesrovnávat Darku s Akinou, ale nějak to nešlo. Věděla, že každá je jiné plemeno, ale v duchu si říkala, že s Darkou byl život klidnější a pohodlnější. Ale Akina to nebrala na vědomí. Její prozatímní životní cíl byl běhat, lítat a honit se. K tomu se snažila každého vyprovokovat. U Dany se jí to povedlo málokdy a o to více za ní chodila a provokovala. Dany neustále Akinu sledovala. Její elán pomalu smazával srovnávání mezi Darkou a Akinou. Akina si pomalu, ale jistě získávala místo v Danině srdci. Dany se s ní sžívala a začala si s Akinou rozumět. Stále častěji ji rodiče vídali, jak si na zahradě hraje s fenkou. Několikrát se stalo, že rodiče hledali Akinu a našli ji u Dany v pokoji. Dany seděla na zemi, Akina ležela vedle ní. Dany jí ukazovala fotky a vyprávěla ji o Darce. Akina ležela a dívala se na Danielu, jako by rozuměla, co jí Dany říká. Akina rostla a potřebovala naučit, aby pěkně stála, když jí budou upravovat srst. A byla to Dany, kdo jemně donutil Akinu, aby stála a necukala sebou. Aby stála rovně a hýbala sebou, co nejméně. Dany se naučila zacházet s trimovacím nožem a sama upravovala Akině srst. Rodiče byli rádi, že ty dvě si dobře rozumějí. Dany naučila také Akinu výstavní postoj a začala s ní jezdit na výstavy. První výstavu absolvovala jako divák, další se už zúčastnila jako soutěžící. Ve své třídě mladých získala známku velmi nadějný pes a Dany měla ohromnou radost. A měla také pocit, že se Akině na výstavách začíná líbit. Také Dany přišla výstavám na chuť. Na jedné z dalších výstav, Akině byl jeden a půl roku, získala ve své třídě BIG - nejkrásnější pes skupiny FCI. Z výstavy si odnášela také titul BIS - nejkrásnější pes výstavy. Nejvyšší možné ocenění na výstavě. Dany byla v sedmém nebi, když jí to rozhodčí oznámil. Klekla si k Akině a dala jí pusu na čumák. Akina jí polibek vrátila a Dany se začala smát. Všichni okolo zatleskali a Dany odvedla Akinu z kruhu. Doma Dany položila stužky do vitríny a postavila tam i pohár. Pak si sedla na pohovku a pozorovala Akinu, jak se krmí večerní porcí. Akina, jakoby věděla, že na ní Dany myslí, zvedla hlavu, naklonila ji na stranu a krátce štěkla. Dany se usmála. Měla ohromnou radost, že se rodiče rozhodli koupit Akinu, protože s Darkou nic podobného nepodnikali. Vlastně ani nemohli, Darka neměla průkaz původu jako Akina. Následující roky se Akina zúčastnila několika dalších výstav a většinou si odnášela nějakou stužku, občas i pohár. Skříňka se plnila a police taky. Akinu i Dany výstavy bavily čím dál tím víc. Akina oslavila šesté narozeniny. Krátce po nich se zúčastnila mezinárodní výstavy. Opět zabodovala. Nejdříve nejkrásnější fena, pak nejkrásnější exemplář plemene, potom následoval nejkrásnější pes skupiny a pak ještě nejkrásnější pes výstavy. Dany byla nadšená, v toto ani nedoufala. Když však vycházeli naposledy z kruhu a Dany nesla v ruce pohár za BIS, napadl Akinu pes. Byl to poslední soupeř, kterého dneska porazila. Byla to nádherná fena afgánského chrta. Její majitel ji sice rychle strhl zpět k sobě, ale přesto stačila Akinu poranit natolik, že se jí z boku začala řinout krev. Majitel chrta se okamžitě nabídl, že je odveze k doktorovi, ale Dany měla sebou rodiče. Majitel ji přesto dal svou adresu s tím, že veškeré náklady uhradí. Pak se ještě jednou omluvil a řekl, že to jeho Koren ještě nikdy neudělala. Otec vzal Akininu deku a zamotal ji do ní. Pak ji naložil do auta spolu s Dany a matkou a jeli k veterináři. Ten ránu prohlédl a zašil ji. Byla to malá ranka, sotva 1 cm dlouhá. Dany byla ráda. Věděla, že Akina taky jednou umře, ale nechtěla, aby to bylo teď nebo v nejbližší době. Když odcházeli od doktora, zeptal se, jak ke zranění došlo. Dany mu vypověděla, že právě ošetřoval nejúspěšnějšího psa dnešního dne. Doktor Akině i Dany poblahopřál, a řekl, že se těší, že se někdy uvidí na výstavě. On totiž vystavuje také svého psa plemene akita inu se jménem Kyr. A vzápětí se do ordinace přiřítil. Doktor nechal Dany, aby si ho prohlédla a pak se zeptal, jak se jí líbí. Dany byla plemenem uchvácena. Doktor jí věnoval svou adresu, kdyby se rozhodla, že si takového psa také pořídí, ať mu zavolá. Pomůže jí sehnat krásné štěňátko. S tím odjížděla s rodiči domu. Doma vzala atlas psů a začetla se do charakteristiky akity inu. Pak šla za rodiči, že by domu chtěla druhého psa - akita inu. Rodiče řekli, že se poradí a pak se uvidí. Uběhl půlrok a blížily se Vánoce. Dany nechtěla o psovi znovu mluvit, protože věděla, že rozhodnutí v rodičích musí uzrát. Pak nadešel Štědrý den. Otec ráno odjel a vrátil se až odpoledne. Ještě před večeří zavolali rodiče Dany a Akinu ke stromečku a představili jim nového člena rodiny. Byla jím fenka akity inu. Dany měla ohromnou radost, Akina také. Vždy měla ráda psy. Tímto dárkem začaly Vánoce, na které nikdo dlouho nezapomněl.