Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bílé zlato

15. 6. 2006

Fabian dostal k 10. narozeninám štěně. Byla to fenka málo známého plemene švýcarský bílý ovčák. Fenka dostala od Fabiana jméno Rena. Fabian měl ohromnou radost. A na radu rodičů začal chodit s Renou na cvičák. Ze začátku ho to moc nebavilo, ale když zjistil, co všechno se Rena na cvičáku může naučit, začal tam chodit rád. Rena se během 12 měsíců naučila poslouchat natolik, aby mohla skládat zkoušky poslušnosti, stopování a obrany. Fabian jí rád zkoušel, jestli najde jeho nebo někoho z jeho kamarádů. Jednou šel Fabian s Renou a svým nejlepším kamarádem Robinem k nedalekému lesíku na louku. Kluci se s Renou honili. Zlobili ji tím, že si mezi sebou přehazovali míček a Rena běhala od jednoho k druhému a zase zpátky. Když se jí podařilo míček ukořistit, utekla kus od kluků a začala Obrazekradostně štěkat. Ale stačilo zavolat a Fabian měl míček zase v ruce. Pak několikrát vyzkoušel aport. Rena běhala za míčkem ráda. Když vyběhla a hnala se za míčkem, uslyšeli kluci ránu. Rena nárazem kulky padla na bok a nebyla schopná pohybu. Fabian k Reně doběhl a začal ji uklidňovat. Renina krásná bílá srst se zbarvila krví. Robin zatím běžel za Fabiánovým otcem a vše mu v rychlosti vypověděl. Otec vzal deku a běžel na louku. Fabian se rozhlížel a uviděl muže, který schovával pušku. Fabian ho chvíli pozoroval, než si uvědomil, že toho muže už někde viděl. Než otec přiběhl, zmizel muž mezi stromy. Když otec doběhl, společně položili Renu na deku, odnesli ji do auta a otec je odvezl k veterináři. Ten z ní vytáhl kulku a ránu jí zašil. Fabian vzal kulku a schoval ji do kapsy. Rena musela u doktora zůstat do zítřka, a proto Fabian s Robinem a otcem jeli domu. Doma ležel Fabian na posteli a stále se mu vybavovala tvář muže. Najednou se zvedl a šel za rodiči, že musí jít na policii. Otec mu to rozmlouval, že policie stejně nic nezmůže, ale Fabian se nedal a trval na svém. Otec ho tam tedy odvezl a Fabian jim vše řekl. A vytáhl kulku. Na počítači sestavil podobu muže, ale stále nevěděl, odkud ho zná. Vzpomínal, ale zatím na nic nepřišel. Policista obličej z počítače vytiskl a nechal namnožit. Jeden z výtisků byl také pověšen na nástěnku na stanici. Druhý den si Fabian s otcem šel pro Renu. Rena byla obvázaná obvazem a často polehávala. Uplynul týden a na stanici nastoupil policista, který byl na dovolené. Když šel okolo nástěnky, všiml si portrétu, který sestavil Fabian. Policista toho muže znal. Byl to jeho soused, o kterém věděl, že střílí po zvířatech, ale nemohl mu to dokázat. Zeptal se kolegy na ten portrét. Kolega ho seznámil s případem. Policista se spojil s Fabianem a ubezpečil se, že Fabian viděl dobře. Ale ten si byl naprosto jistý. Policista předvedl muže. Muž dobrovolně přiznal, že na Renu vystřelil. Poté byl předvolán také Fabian. Bylo mu ukázáno pět mužů, ale Fabian muže poznal bez zaváhání. V tu chvíli si také vzpomněl, odkud toho muže zná. Několikrát ho viděl, jak nesl z lesa na rameni srnu. Věděl o něm, že není myslivec, ale nechával to být. A teď to řekl nahlas. Muž byl odsouzen. Rena se uzdravila a vrátila se jí její veselost a hbitost. Fabian byl rád, že si Rena ze zranění neodnesla trvalé následky. Od té doby si Fabian hlídal Renu lépe a ta se od něj už moc nevzdalovala.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář