Dlouhá cesta se správným cílem
Belgický ovčák malinois měl v průkazu původu jméno Klifat von Bonanza. Jeho rodina mu říkala Klif. Odmalička žil v malém městečku v Americe, kde znal všechny sousedy, lidské i psí. Všechny a všechno měl rád, jen jeden pes, německý ovčák, byl vyjímka. Byl hrozně nafoukaný, protože, jak sám rád říkal, jeho rodokmen sahá až do dob království. Jedenáctiletý André miloval procházky s Klifem za městečko, kde byl nejen les a louky, ale i široká řeka s ostrůvkem uprostřed. Na něm měl André a jeho kamarádi postavený srub. Klif rád sedával před srubem a hlídal, co se děje kolem. Pak se André dozvěděl, že se budou stěhovat do Evropy. Začal balit, ale stále chodil s Klifem a kamarády ven a na ostrov. Pak nastal den odjezdu. André se rozloučil s kamarády, všichni nastoupili do auta a vyrazili na cestu do Los Angeles. Tam nastoupili do letadla, které je přeneslo přes oceán a přistálo s nimi v Berlíně, kde měli necelé dva dny čas než přišla zavazadla. André a Klif procházeli městem. Klif byl na vodítku, ale přesto měl neustále nutkání utéct. Měl strach z ruchu velkoměsta. Jeho uši navyklé přírodnímu tichu, teď ničily zvuky stovky aut, mnoha lidí a věcí. Když dorazila zavazadla a auto, naložili ho věcmi a vyrazili na cestu do Mnichova. Vše probíhalo v pořádku. Jeli hodinu, když zastavili a vypustili Klifa, aby se vyvenčil. Klif se rozběhl po louce a čekal, že ho bude André následovat. Ten však zůstal u auta a Klifa jen pozoroval. Najednou oba zahlédli na konci louky psa. Stál a díval se na Klifa. Klif si vzpomněl na svůj dosavadní život: bezstarostné běhání po loukách a lesích. Proto se rozběhl k cizímu psovi. Pes mu vykročil naproti. Když se setkali, bok po boku vběhli do lesa. André stál uprostřed louky a zoufale volal Klifa k sobě. Ten však byl se psem a Adnrého neslyšel. Byla to fenka, která hárala, a proto Klif nereagoval na volání Andrého ani jeho otce. Celý den strávil André hledáním Klifa. Druhý den otec rozhodl, že musí jet dál. André si sedl do auta, otočil se a díval se zadním oknem, jestli přece jen ještě nezahlédne Klifa na louce. Klif strávil s fenkou tři dny. Potom se od ní odpoutal a vracel se na louku, kde ho vypustili z auta. Na louce zamířil k místu, kde naposled viděl Andrého. Po něm a autu však zůstali jen stopy pneumatik v blátě. Klif si sedl a čekal. Po několikahodinovém čekání usoudil, že André nepřijede. Vydal se po silnici a otáčel se za každým autem. Po hodině narazil na řeku, která podtékala pod silnicí. Opatrně vstoupil do vody, aby si ochladil packy a napil se. Najednou stál na břehu velký chlupatý pes. Chvíli se s Klifem po sobě dívali, když ke psovi přišel člověk. Klif si oddychl. Psa se nebál, ale prát se nechtěl. Muž vytáhl z kapsy kus chleba a část nabídl Klifovi. Muž se jmenoval Zak a pes, vlastně fena, Fany. Zak s Fany se toulali, sem tam se naskytla nějaká práce a tím měl Zak na jídlo pro sebe a Fany. Klif s nimi strávil několik dní, ale pak se vydal dál. Po silnici už běžet nechtěl a tak se vydal lesem. Když z jednoho lesíka vycházel, zahlédl na opačném konci louky šedý kožich. Zůstal stát a jen pozoroval. Z lesa vyběhl vlk a směr jeho chůze byl přímý, ke Klifovi. Klif strnul a nehýbal se. V polovině cesty si vlk směr rozmyslel a zatočil doleva. Klif jen viděl, že zmizel mezi stromy, nasadil sprint a utíkal pryč. Jednou ráno, po noci strávené pod smrkem, se vydal znovu dál. Ušel asi 3 kilometry a narazil na obrovské jezero. Našel velký plochý kámen a lehl si na něj. Smutnýma očima hleděl na druhý břeh. Ležel asi 10 minut, když zaslechl motor. Okamžitě si stoupl, ale stále hleděl na druhý břeh. Člun projel kolem něj a akorát ho postříkal. Klif se za ním ani neotočil. Jen se oklepal, aby neměl tak mokrý kožich a zase si lehl. Díky sluníčku měl kožich brzy suchý. Klif na kameni usnul. Probudil ho motor auta. Otevřel oči a uviděl před sebou jezero. Jeho oči posmutněli. Pak si sedl a znovu hleděl na druhý břeh jezera. Pak ucítil, že se na ohni, asi 30 metrů od něj, něco vaří. V břiše mu začalo kručet. Jen díky tomu se zvedl a šel pomalu k ohni. Ušel asi 10 metrů, když uviděl psa. A o vteřinu později i druhého psa. Byli to vipeti – fenky. Měli jména Rexa a Saki. Fenky šli Klifovi naproti. Klif psy miloval a šel jim také vstříc. Když se setkali, očichali se a pak ho fenky vyzvaly ke hře. Začali se honit. Klif si najednou uvědomil, že ho pozorují dva lidé. Zastavil se a díval se na ně. Lidé, muž a žena, přivolali Rexu a Saki k sobě. Klifa také k sobě nalákali. Na obojku si přečetli jeho jméno. A také číslo mobilního telefonu. Opsali si ho na papír, protože oni mobil neměli a museli počkat, až se vrátí zpět do města. Klifa nakrmili a nechali ho vyspat se s fenkami v malém speciálním psím stanu. Ráno, když se Klif vzbudil, všechno kolem něj spalo. Opatrně vstal a olízl fenkám čumáčky. Vylezl ze stanu a znovu se podíval na jezero. Vtom zahlédl asi 50 metrů od něj loď s mužem. Klif vyrazil a za chvíli stál u lodě a štěkal na muže. Muž ho chvíli pozoroval a pak ho vzal na palubu. Takže Klif se dostal přes jezero a pokračoval v cestě. Prošel mnoho lesů, přeplaval nepočítaně řek a přebrodil spoustu potoků, naběhal hodně kilometrů. Pak se dostal do větší vesnice nedaleko Mnichova, což Klif samozřejmě nevěděl. Takových vesnic prošel už příliš mnoho, než aby se rozhlížel a hledal Andrého. Procházel vesnici se skloněnou hlavou, když zaslechl dusot koňských kopyt. Pak uslyšel koně zařehtat a ohlédl se. Kůň stál asi 20 metrů od něj. Jezdec Klifa neviděl a pobídl koně do cvalu, směrem ke Klifovi. Klif se lekl a uskočil stranou. Toho se lekl zase kůň a vzepjal se. Jezdec to nečekal a spadl. Uzdu však nepustil a koně udržel. Uklidnil ho a otočil se. Uviděl Klifa, jak jde se skloněnou hlavou dál. Klif, když se vyhnul koni a pak šel dál, najednou uslyšel své jméno hlasem, který si přál slyšet už strašně dlouho. Zvedl hlavu a spatřil Andrého s uzdou koně v ruce. Oba se na sebe dívali, jakoby nevěřili, že je to pravda. André nechápal, že se Klif dostal do vesnice, kam se odstěhovali, i když tam nikdy nebyl. André pustil koně, sedl si na bobek a zavolal Klifa k sobě. Klif vystartoval a skočil Andrému na ramena. Ten jeho náraz nezvládl a spadl na záda. Klif stál nad ním a olizoval mu obličej. André Klifa hladil a drbal. Kůň mezitím doběhl domu. Když otec uviděl samotného koně, vyběhl ze dvora a rozhlížel se. Pak uviděl Andrého a nad ním stát psa. Rozběhl se a začal křičet, aby psa zahnal. André i Klif se ohlédli po hlase. Klif se rozběhl Andrého otci naproti. Otec uviděl, že se pes rozběhl k němu a očima hledal okolo sebe nějaký klacek. Když byl pes od něj asi 10 metrů, zahlédl obojek se známkou. V tom okamžiku mu bylo jasné, že tento pes je Klif. Koukal stejně nevěřícně, jako André před chvílí. Když k němu Klif doběhl, začal na otce skákat a ten ho začal také hladit. Mezitím k nim došel André a všichni tři se vydali k domu, kde byla matka, která ještě nevěděla, že Klif našel svůj nový domov.
První komentář
(Zuzi, 26. 10. 2006 11:14)