Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem ke Gatonovi přišla

9. 10. 2006

Jednou jsem jela autobusem a všimla si psíka, přivázaného u sedačky v autobusu. Na konečné jsem čekala, kdo se tohoto psíka ujme, ale všichni vystoupily a psík zůstával. Řidič si všiml, že jsem nevystoupila a pozoruji psíka. Přišel ke mně a zeptal se: „Nechcete ho?“ „Proč?“ zareagovala jsem. „Našel jsem ho přivázaného u silnice a tak jsem ho vzal do autobusu, že ho odvezu do útulku. Nějak jsem ho tam nemohl nechat. Bylo mi ho líto,“ odpověděl řidič. „A víte o něm ještě něco, kromě toho, kde byl přivázaný?“ znovu jsem se zeptala. „Kdepak, nevím..“ na to řidič. „Jestli můžu, tak si ho vezmu,“ řekla jsem. Řidič souhlasil.. Ještě mi podal obálku.. „Co to je?“ zeptala jsem se. „Je v tom dopis, který byl v igelitovém sáčku přivázaný na konci vodítka.. A teď jsou v té obálce ještě nějaké peníze, které jsem tam dal.. Chtěl bych, aby se měl dobře..“ řekl řidič. „Ale já žádné peníze nechci, dokážu se o něj postarat,“ odpověděla jsem. „Určitě, ale stejně si je vezměte.. Nebyl plánovaný a může Vám udělat díru do rozpočtu, asi.. Já nevím, prostě chci, aby jste si ty peníze vzala.. Stejně bych je dal do útulku s ním.. Tak je to jedno, chtěl jsem, aby je dostal ten, kdo se o něj postará.. Teď jste to vy, tak si je vezměte. Tu máte,“ řekl řidič vážným hlasem. „Tak děkuju,“ usmála jsem se na řidiče a vzala si obálku z jeho natažené ruky. Pak jsem se otočila k psíkovi, kterého jsem celou dobu hladila, a odvázala ho od sedačky. Pomalu jsem sešla schůdky a psík se pustil za mnou. Venku jsem si ho začala prohlížet. Byl asi 30cm vysoký, skoro celý černý, jen na hrudi měl malý bílý flíček. Když jsem si ho tak prohlížela, promluvil na mě ještě jednou řidič autobusu: „V tom dopisu je napsáno, že se jmenuje Gaton.“ Otočila jsem hlavu: „Díky“. Řidič jen kývl hlavou a šel si zase sednout za volant. Zvedla jsem se a pomalu jsem odcházela od autobusu. Gaton se mě držel a smutně se rozhlížel, jako kdyby někoho hledal. „Gatone“ zkusila jsem na něj promluvit. Zareagoval a zvedl hlavičku, aby se na mě podíval. Byl zmatený. Nevěděl, kde je, s kým a proč. Pohladila jsem ho a odcházely jsme spolu od zastávky. Gaton cupital vedle mě a občas natáhl čenich, aby si očuchal místa, kde se vyčůrali ostatní psi. Odešli jsme z autobusového nádraží a mířili jsme do mého domova. Gaton se cestou několikrát nesměle vyčůral. Když jsme dorazili domu a já začala odemykat, najednou mi došlo: Co tomu řekne Eli? Já už totiž jednoho psíka měla, vlastně fenku. Malého hladkosrstého pinče, celým jménem Eliška Královský dar. Odepnula jsem Gatona z vodítka a pomalu otevírala dveře. Eli už stála za nimi. Dříve než stihla vyběhnout ven, jsem jí popadla do náruče a vešla s ní do domku. Gaton stál na místě a ani se nehnul. Zavřela jsem Eli do ložnice a vyšla ven. Gaton seděl ve stejné pozici, jako když jsem vešla dovnitř s Eli. Opatrně jsem ho chytila za obojek. Gaton neudělal nic. Tak jsem ho jemně zatáhla a on šel. Odvedla jsem ho do kuchyně, kde jsem mu nalila trochu vody do misky. Trošku v ní smočil jazyk a pak se začal rozhlížet. Potom se zvedl a pomalu začal kuchyň prozkoumávat. Elišky misek si snad ani nevšiml, prošel kolem, jako by tam nebyly. Za to ho velice zajímal její pelíšek. Stál u něj a nasával pach. Vypadalo to, jako by si chtěl do paměti vtisknout tento pach, který dosud neznal. Pak tam strčil packu, jako by chtěl změřit, jestli se do pelíšku vejde. Ale ten byl na něj malý. Tak se stočil do klubíčka vedle něj. Ale neusnul, jen ležel a jakoby čekal, až se Eli objeví. Tak jsem ho tam nechala a šla pro Eli do ložnice. Vzala jsem ji do náruče. Mé ruce byly cítit Gatonem a Eli mi je očichávala. Před kuchyní jsem ji postavila na zem, aby se necítila nadřazená, kdyby byla výš než Gaton. Otevřela jsem dveře a Eli vešla. Gaton zvedl hlavu a začal bušit ocasem do podlahy. Také Eli zavrtěla ocáskem. Ano, pinč s ocáskem. Elišku jsem koupila od chovatelky, která si ji chtěla nechat, proto ji ocásek nechala. Eli přišla ke Gatonovi a začala ho zkoumat. Oba si navzájem padli do oka. Eli si potom vlezla do pelíšku a spokojeně se zatočila do klubíčka. Gaton si lehl co nejblíže k pelíšku Eli a oba začali usínat. Zavřela jsem dveře z kuchyně na chodbu a sedla si do obývacího pokoje, vedle kuchyně. Vytáhla jsem obálku z kapsy kalhot a otevřela ji. Vedle dopisu byly peníze, dvě tisícikoruny a pak nějaké stovky, dvoustovky. Vysypala jsem je na stůl a spočítala. Bylo to asi 3 500 korun. Najednou mě napadlo, jestli je pravda, že ho řidič našel nebo jestli byl jeho a on se ho chtěl zbavit. Proto asi tolik peněz. Ale Gaton se nechoval, jakoby ho znal. Tak jsem vytáhla dopis a začala číst. „Jmenuje se Gaton. Je to kříženec patterdalského teriéra. Máma byla čistokrevná, ale táta neznámý. Narodil se jako jedináček. Je strašně podobný matce, ale stejně ho nikdo nechtěl. Když mi povraždil všechny slepice, dostal podmínku. Když se dostal ke králíkům, musel být utracen. Nechtěl jsem to připustit, proto jsem ho raději přivázal ke stromu u silnice. Doufal jsem, že se ho někdo ujme. Když čtete tento dopis, máte u sebe nejspíš Gatona. Doufám, že je v pořádku. Strašně moc se omlouvám za tento čin, jen jsem nechtěl, aby zemřel. Starejte se o něj dobře. Děkuju.“ Když jsem to dočetla, nevěděla jsem, jestli toho člověka nenávidět, za to, že ho přivázal u silnice, nebo být šťastná, že Gatona miloval natolik, že ho nechtěl nechat uspat. Když jsem tak seděla a rovnala si myšlenky, co si o tom člověku myslet, zaslechla jsem z kuchyně šramot. Zvedla jsem se ze sedačky a nakoukla do kuchyně. Gaton seděl pod stolem a koukal na Eli, která byla u misky a jedla. Vešla jsem do kuchyně, vzala starou misku, nasypala do ní granule a postavila ji vedle sebe na zem. „Gatone“ zavolala jsem. Psík vykoukl zpod ubrusu. „Pojď sem.“ Gaton vylezl, přišel ke mně a já mu přistrčila misku s granulemi. Gaton je chviličku očichával a pak se do nich pustil. Zmizeli v něm jak v bezedné díře. Pak jsem dala Eli obojek, Gaton přivázala na jeho staré vodítko a šla jsem s nimi na procházku. Ale procházka to byla jen částečně. Šla jsem s nimi do obchodu pro zvířata. Před obchodem jsem vzala Eli do ruky a s Gatonem na vodítku jsem vešla dovnitř. Rozhlédla jsem se po obchodě a našla regál s obojky a vodítky. Eli jsem postavila na zem, vedle Gatona, a začala si obojky prohlížet. Za chvilku se u mě objevila prodavačka a zeptala se: „Co si přejete?“ „Obojek a vodítko na psa. Potom pelíšek, dvě misky, nějaké pamlsky a konzervy“ odpověděla jsem. „Na kterého z těch dvou psíků to má být?“ ukázala prodavačka na Eli a Gatona. „Na toho většího“ jsem znovu odpověděla. Prodavačka mi ukázala obojky, několik jsem jich Gatonovi vyzkoušela než jsem si jeden vybrala. Potom jsem k němu vybrala vodítko. Pak misky, několik konzerv a pamlsků, vitaminových tyčinek, uzených uší, kostí z bůvolí kůže. Nakonec jsme s Gatonem ještě vybrali pelíšek. Eli měla proutěný, tak jsem vybrala podobný i Gatonovi. Pak jsem se rozhodla a koupila nový obojek i Eli. Nakonec ještě několik hraček, protože Eli si strašně moc ráda hrála a tak jsem doufala, že k tomu strhne i Gatona. Nakonec ještě kožené srdíčko a malé kovové pouzdro na adresu pro Gatona, Eli nosila jen to kovové pouzdro. Nechala jsem v obchodě skoro tisíc korun, použila jsem ty z obálky. Prodavačka se šťastně usmívala, když jsem platila. Nakonec přihodila několik sušených částí zvířat zdarma. Bylo toho hodně, že jsem nevěděla, jak to všechno odnesu. Domu to nebylo daleko, ale stejně.. Prodavačka se nabídla, že mě odveze, protože jde stejně na oběd a kolega bude v obchodě místo ní. S díky jsem přijala, protože jsem fakt nevěděla, jak to všechno odnesu. Pomohla mi odnést vše do jejího auta a odvezla mě domu. Když jsem vystupovala, nechala jsem jí v autě nějaké peníze z obálky. Nechtěla je, ale nakonec si je vzala. Odnesla jsem vše domu a dala Gatonovi i Eli nový obojek. Nechala jsem ještě Gatona, aby se seznámil se svým novým pelíškem. Pak jsem chvíli přemýšlela, jestli návštěvu veterináře uskutečnit ještě dneska nebo to nechat na zítra, aby toho na Gatona nebylo moc najednou, ale pak jsem se rozhodla, že by mohl být nemocný a ještě by mohl nakazit Eli. Tak jsem vzala Gatona a šla jsem s ním k veterináři. Eli jsem nechala raději doma, protože neměla veterináře zrovna v lásce. Když jsem vešla s Gatonem do čekárny, seděli dva lidé. Jeden s kočkou v přenosce a druhý s křížencem foxteriéra. Sedla jsem si na jednu volnou židli a Gatona nechala sedět na zemi. Za chvíli si vlezl pod židli, na které jsem seděla a pozoroval okolí. Nejdříve šla dovnitř kočka, když vyšla, tak kříženka foxe. Když se otevírali dveře, vytáhla jsem Gatona zpod židle a přemýšlela, jestli se bude v ordinaci bát nebo ne. Proto si neuvědomila, že Gaton už stojí uprostřed čekárny. Foxlice najednou proti němu vystartovala. Její majitel to nečekal a proto mu vyklouzlo vodítko z ruky. Ani jeden ze psů neměl košík. Gaton prostě jen stál a foxlice ho napadla. Gaton se nedal, takže se začali prát. Byl menší a nesporně mladší než ona, ale stejně za chvíli ležela foxlice na zádech a Gaton stál nad ní a vrčel. Nevěděla jsem, co Gaton udělá, když na něj promluvím, jak se zachová, když si majitel vytáhne svou foxlíci zpod něj. Nakonec jsem zavolala: „Gatone, ke mně!“ smířená s tím, že neposlechne. Gaton však k mému překvapení ihned přestal vrčet a přiběhl ke mně, jakoby se nic nestalo. Majitel foxlici prohlédl, ale nenašel na ní žádné zranění. Pak se ke mne otočil a řekl: „Omlouvám se, občas sice vystartuje po nějakém psovi, ale nečekal jsem, že to udělá u veterináře, kterého se bojí. Opravdu se omlouvám. Není mu nic?“ zeptal se nakonec. „Nevím,“ zareagovala jsem, „mám ho ode dneška, proto jsem sem s ním přišla, veterinář ho prohlédne.“ „Na to, že ho máte jen jeden den poslouchá dobře“ zaslechla jsem za sebou. Otočila jsem se a uviděla usmívajícího se veterináře. „Vlastně jsem nevěděla, jestli poslechne, jen jsem to zkusila a on poslechl. Prohlédnete mi ho, jestli mu nic není?“ zeptala jsem se. „Tak pojďte dál, ať se na něj podíváme.“ Zvedla jsem se a s Gatonem v patách vešla do ordinace. Vzala jsem ho do náruče a zvedla ho na stůl. „Tak jak jste k němu přišla?“ zeptal se mě. „Jela jsem autobusem z Prahy a on byl přivázaný v autobuse u sedačky. Na konečné jsem ho pozorovala a řidič mi ho dal, protože ho prý našel u silnice přivázaného a bylo mu líto, nechat ho tam. Tak jsem si ho vzala a chci si ho nechat. Přišla jsem sem, abyste mi ho prohlédl, zjistil, jak je asi starý, jestli nemá náhodou čip a nechala ho naočkovat. Přišla jsem už dneska, protože mám ještě jednoho psíka, fenku malého pinče. Nechci, aby se jí něco stalo. Tak je mu něco nebo je zdravý??“ zeptala jsem se, protože, zatímco jsem mluvila, lékař Gatona vyšetřoval a naočkoval. „V podstatě je zdravý, naočkoval jsem, dal jsem odčervovací tabletky, podle zubů je mu necelý rok.. Odhadl bych to tak na 8-9 měsíců. Ještě vyzkoušíme ten čip, ale nevěřím tomu, že nějaký má..“ řekl veterinář a už nad Gatonem přejížděl čtečkou. Měl jich v ordinaci několik, tak je vyzkoušel všechny, ale nic se nenašlo. „Bohužel, očipovaný není“ uzavřel vše veterinář. „A z toho napadení v čekárně? Nic mu není?“ zeptala jsem se ještě. „Ne, z toho vyšel vítězně a bez zranění,“ usmál se veterinář. „Děkuju,“ poděkovala jsem. Pak jsem zaplatila, opět penězi z obálky, a vyšla ven z ordinace. Tam dosud seděl pán s foxlicí. Držel ji na krátkém vodítku a hned se ptal: „Není mu něco?“ „Kdepak, je zdravý a napadení přežil bez úrazu, díky“ odpověděla jsem. „Opravdu se omlouvám, nečekal jsem to“ řekl ještě jednou a vyšel z čekárny. Pak jsem čekárnu opustila i já s Gatonem. Když jsme dorazili domu, Eli nás vítala, jako bychom byly pryč rok a ne jen dvě hodiny. Gatonovi jsem nalila vodu do nové misky, nasypala několik granulí do druhé misky. Vytáhla jsem taky některé hračky, jednu dala Eli a další dvě Gatonovi do pelíšku. A nechala ho, aby se s nimi seznámil. Odešla jsem do vedlejšího pokoje a nechala jsem psíky, aby se sami rozhodli, jestli zůstanou v kuchyni nebo přijdou za mnou. Za chvilku přišla Eli, vyskočila na sedačku vedle mě a stočila se do klubíčka. Za chvilku usnula, ale Gaton nikde. Říkala jsem si, že ještě chvilku počkám a pak ho zavolám k sobě. Ale nic. Už jsem se chystala zvednout se, když jsem zahlédla stín. Gaton se pomalu plížil. Nevěděl, jestli může nebo nemůže jít taky do pokoje. S úsměvem jsem ho zavolala k sobě a zvedla ho na sedačku. Nejdřív jsem si ho posadila na klín, potichu na něj mluvila a hladila ho. Najednou mi došlo, že jsem zapomněla koupit šampon pro psy a kartáče pro Gatona. Potřebuje vykoupat a vyčesat. Ale pak jsem si řekla, že to počká. Za chvíli se Gaton skočil do klubíčka vedle Eli a oba spokojeně spali. Sáhla jsem po knížce, kterou jsem měla rozečtenou a začetla se. Nakonec mě to zmohlo taky a já usnula na sedačce, s pejsky u nohou. Když jsem se probudila, Eli mi ležela u hlavy, kde spala nejraději, a Gaton měl hlavu položenou na mém břiše. Oba ještě spaly. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že mám už jen necelou půlhodinku na to, abych skočila do krámu něco nakoupit pro sebe k jídlu a taky se stavit v zooprodejně pro šampon a kartáče. Tak jsem psiska vzbudila a vzala je na procházku. Nejdříve samoobsluha, kde jsem nakoupila pro sebe a pak ještě ten šampon pro psy. Stihla jsem to asi pět minut před zavřením. Prodavačka mě viděla a usmála se. Když jsem jí řekla, co ještě potřebuju, vybrali jsme spolu to nejlepší pro mé psíky. Zaplatila jsem a šla pomalu domu, se psíky v patách. Doma jsem Gatona vykoupala. Na to, kolik toho dneska prožil, to snášel velmi dobře. A já si ho mohla vzít večer do postele, pro Eli to už byla samozřejmost. Tak jsem přišla k pejskovi, o kterém jsem ráno ani nevěděla, že existuje, a ani neplánovala mít dalšího. Ale jsem šťastná, že jsem se ho ujala, protože je to milý a hodný psík, který si s Eli velmi rozumí. A Eli už nezůstává sama doma, když musím odejít.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář