Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nalezený

3. 8. 2008

Toulal se po ulici několik týdnů, když si ho všimla 15-tiletá Elen. Měl jméno Raul. Jeho majitel ho vyhodil na ulici, protože ho nemohl nikomu prodat - nikdo ho nechtěl. Vysvětlení bylo jednoduché. Raul měl totiž kdysi zlomenou nohu, zlomenina špatně srostla a Raul napadal na levou přední tlapu. Elen mu několikrát nabídla svou svačinu a pak se rozhodla, že si ho vezme domu. Matka, když viděla zanedbaného psa, nechtěla ani slyšet, že by pes zůstal nastálo. Přesto naložila Elen s Raulem do auta a odvezla je k veterináři. Tam ho lékař vyšetřil a dal Elen pár léků a mastí, kterými měla bolavou nohu mazat. Doma si Elen s matkou promluvila o Raulovi, ale matka trvala stále na svém. Nakonec ji přesvědčil sám Raul. Pajdavým krokem přišel k ní a položil ji hlavu na koleno. Matka nakonec souhlasila a ještě pomohla Elen Raula vykoupat. Elen Raula přejmenovala na Apola. Elen odvedla Apola k sobě do pokoje, kde ho položila na deku a nechala ho spát. Sama se mezitím vypravila do obchodu, odkud přinesla obojek, vodítko, misky na vodu a krmení, psí konzervy a granule. Když přinesla do pokoje misku s krmením, Apolo na své dece neležel. Rozhlédla se po pokoji a zahlédla špičku ocasu pod postelí. Zavolala Apola k sobě a ten se vynořil zpod postele. Vesele bubnoval ocasem do podlahy a sledoval Elen očima. Ta postavila misku s krmením na zem, sedla si vedle na zem a pobídla Apola, aby se dal do jídla. Apolo se opatrně přiblížil k misce a očichal ji. Od bývalého majitele dostával pár zbytků od stolu. Elen ho znova pobídla do jídla a Apolo opatrně olízl kousek masa navrchu. Vzápětí strnul. Jeho chuť byla pro Apola šokem. Maso, které patrně ochutnal poprvé v životě, v něm zmizelo jak propasti. Když dojedl, vzala Elen do ruky obojek a nasadila ho Apolovi na krk. Apolo se obojku nebránil. Elen k němu připnula vodítko a nechala ho volně viset. Apolo si sedl naproti ní a krátce štěkl. Elen se zvedla a vzala vodítko do ruky. Pak s Apolem prošla celý byt a Apolo běžel vesele za ní. Pak se rozhodla, že ho vezme na procházku. Oznámila to matce, vzala klíče a sjela výtahem do přízemí. Tam otevřela dveře výtahu a Apolo vyběhl ven z výtahu. Pak Elen otevřela vchodové dveře a Apolo vyšel ven, jako by byl hrdý a rád, že má na krku obojek a je na vodítku. Elen nechtěla první procházku moc protahovat a chtěla se za chvíli vrátit domu, ale Apolovi si ještě domu nechtělo. Za chvíli se nechal přemluvit a šli spolu domu. Doma si lehl Apolo na svou deku a pozoroval Elen, jak sedí u stolu a píše. Kdykoliv se zvedla, Apolo se zvedl také. Hlídal si Elen jako poklad. Elen to nedalo a vytáhla atlas psů. Pomalu otáčela stránky a porovnávala obrázky s Apolem. Nakonec našla, co hledala. Apolo byl holandský ovčák. Měl úplně stejnou barvu jako pes na obrázku, i stejné znaky. Také výška odpovídala. Šla to říct mámě, ale ta si myslela, že je to jen shoda náhod. Apolo byl u Elen už dva roky. Jednou se Elen s Apolem vydala do parku na procházku. Byli tam asi půl hodiny, když se Elen rozhodla, že se vrátí domů. Apolo, který se mezitím naučil poslouchat natolik, že mohl být pouštěn z vodítka, pobíhal okolo Elen a prozkoumával okolní křoví, takže nebyl často viděn. Jen občas se někde vynořil, zkontroloval, že Elen jde po chodníku a zase zmizel mezi křovím. Najednou si Elen uvědomila, že za sebou slyší kroky. Zastavila se a kroky se zastavily také. Opět se dala do pohybu a kroky se ozvaly znovu. Elen se zastavila, jakoby  si zavazovala tkaničku u boty, a opatrně se ohlédla. Viděla jen starší paní sedět na lavičce, nic jiného. Znovu udělala několik kroků, slyšela kroky a ohlédla se. Paní na lavičce seděla dál a Elen zahlédla stín za stromem. Rozhlížela se také po Apolovi, ale ten byl někde ve křoví. Elen věděla, že za chvilku přijdou k silnici a bude muset Apola zavolat k sobě. Udělala dva kroky a její stín se vydal opět za ní. Elen trochu zrychlila a kroky za ní také. Elen se chystala zavolat na Apola, když se jejího ramene dotkla cizí ruka. Najednou se z křoví vyřítil Apolo a pověsil se na cizí ruku. Celá osoba sebou cukla a vzápětí se rozběhla pryč. A Apolo za ní. Udělal dva skoky a porazil osobu na zem. Zůstal stát na zádech osoby a vrčel. Elen se otočila a vyběhla ven z parku, kde narazila na skupinu dospělých lidí. Elen jim řekla, ať zavolají policii a kam ji mají poslat. Jeden z mužů měl u sebe mobilní telefon a tak policie přijela relativně brzy. Elen jim ukázala, kde dotyčná osoba leží. Policisté zvedli osobu poté, co si Elen zavolala Apola k sobě. Osobou byl 19-tiletý mladík. Policista ho prohledal a našel u něj asi 20 fotek, na kterých byla jen Elen. Policie mladíka zatkla a následně provedla domovní prohlídku u něj doma. Našly tam stovky fotek malých holčiček, které byly uneseny, a potom co bylo předáno výkupné, se zase někde objevily. Teprve nyní se Elen dozvěděla, že v tomto parku bylo uneseno už 12 dívek. Ale všechny se naštěstí vrátily domů. Elen s Apolem byli na policejní stanici, odkud je policisté zavezli domu. Matka už byla netrpělivá, protože Elen se měla vrátit už před několika hodinami. Policista matce řekl, co se stalo. Večer uložila Elen do postele. Když si byla jistá, že už spí, odešla do kuchyně. Tam vytáhla z lednice psí konzervu a nandala ji Apolovi do misky. Položila ji na zem a nechala Apola najíst se. Pak si sedla na zem, posadila si Apola naproti sobě a začala na něj mluvit. Apolo ji pozoroval, naklonil hlavu na stranu a poslouchal, co mu říká: "Nikdy jsem nevěřila, že bys nám mohl být nějak užitečný, jak často říkávala Elen, ale dneska jsem byla vděčná bohu, že Tě poslal Elen do cesty a ona Tě přivedla domu. Děkuji, žes mi zachránil Elen. Dodneška jsem Ti nic nekoupila, nic nepřinesla, ani nedala, i když mě Elen často přemlouvala, ale ode dneška to bude jiné. Udělám pro Tebe první i poslední, když jsi mi zachránil moji holčičku." Elen stála za dveřmi a celé to vyslechla. Chtěla se totiž jít napít, ale matčin hlas ji přinutil zůstat za dveřmi a poslouchat. Pak znovu ulehla do postele a okamžitě usnula. Ráno řekla matce, že nechtěně vyslechla všechno, co říkala Apolovi. Matka odpověděla, že je ráda, že to nemusí opakovat ještě jednou. Od té doby se, při každém nákupu, objevilo něco dobrého v nákupním košíku i pro Apola. A občas dostal Apolo i nový obojek nebo vodítko, aby věděl, že, na jemu daný slib, se nezapomíná.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář