Nehoda
Když jsem se narodila, bylo všude bílo. Máma tomu bílému a studenému říkala sníh a také říkala, že už brzy zmizí. Bylo mi pět týdnů, když opravdu zmizel. A já a moji sourozenci jsme mohli konečně jít ven. Bylo nás sedm. Já jsem se narodila jako třetí a starší brácha mě stále zlobil a nenechal na pokoji. Promiňte, já jsem se zapomněla představit: Jsem americká zlatá kokršpanělka Anisette Best Queen´s Angel. Ale máma a ostatní mi říkají Eny. Bylo mi 8 týdnů a stěhovala jsem se do své nové smečky. Tu tvořili rodiče a dvě děti, desetiletá dvojčata Tereza a Renata. Děvčata ráda jezdila na kole a já jsem je často doprovázela. Nesměla jsem chybět na žádné jejich projížďce. Tereza měla na kole košík, kam mě vždycky posadila, když už jsem byla unavená. Jednou, když jsme jeli, já, Tery a Reny, na kolech k naší kamarádce Anně, porazilo Tery a mě auto. Mě se nic nestalo, ale Tery ležela na silnici a nehýbala se. Začala jsem okolo Tery obíhat, strkat do ní čumákem, ale Tery nevstávala. Reny mezitím přivedla pomoc a zavolala sanitku. Ta odvezla Tery do nemocnice. Dlouho, strašně dlouho jsem Tery neviděla. Rodiče i Reny mi sice říkali, že se Tery dočkám, ale mě se to neskutečně dlouhé. A opravdu jsem se jednoho dne dočkala. Bohužel Tery nepřišla, jak jsem byla zvyklá, po nohou, ale přivezli ji rodiče v takovém vozíčku. Nyní vím, že se mu říká invalidní křeslo. Tery měla ochrnutou dolní polovinu těla. Při srážce s autem si poranila míchu a páteř. Tery se špatně vyrovnávala tím, že je upoutaná na vozík a já jsem se jí snažila psychicky pomáhat. Tery chtěla být hodně venku, ale rodiče neměli čas stále Tery vozit. Tak se rozhodli, že jí pořídí psa, který by utáhl vozík a zároveň Tery pomáhal s problémy, jako jsou upadlé předměty, otevírání dveří a práce s vypínačem. Dlouho hledali a radili se s odborníky. Pak se k nám nastěhoval další čtyřnožec. Bylo to štěňátko erdelteriéra. Pes, kterému Tery dala jméno Ryn. Za Tery a Rynem chodila dáma, která Tery vysvětlovala a učila jí, jak Ryna naučit tu nebo onu věc. Rynovi bylo osm měsíců a už Tery dost pomáhal. Nejdříve si zvykal na postroj. Pak se učil tahat prázdný vozík a reagovat na povely. Potom se uskutečnila premiérová jízda s Tery. Šel s nimi otec, kdyby se náhodou něco stalo. První společná procházka dopadla skvěle a Tery měla ohromnou radost. Tery se také vrátila do školy, kde měla mnoho kamarádek, ale když jí viděli na vozíčku, ostýchali se s ní mluvit. Jen Reny a kamarádka Sabrina se chovali normálně. Když skončila škola, vyvezla Reny Terku ven ze školy. K překvapení obou děvčat jsem tam seděla já s Rynem. Ryn měl na sobě postroj a já jsem si přinesla vodítko v tlamě. Tery připnula Ryna k vozíčku, mě Reny přivázala na vodítko a šli jsme domu. Když jsme přišli k domku, rodiče okolo něj běhali a hledali nás. Tedy mě a Ryna. Pak nás uviděli s děvčaty a oddychli si. My jsme totiž utekli ze zahrady a šli jsme holkám naproti. Ryn měl jít s Tery na hodinu kytary a proto měl na sobě postroj. Jednou, když jsem byla s Rynem a Tery na procházce, Ryn najednou znejistěl. Během pár vteřin stáli před Tery dva výrostci. Ryn byl přivázaný k vozíčku, ale Tery ho okamžitě pustila. Ryn si stoupl před kluky a začal vrčet. Mně kluci neviděli, a proto jsem se opatrně blížila k nim zezadu. Jeden chytil Ryna za obojek. Ryn s sebou škubal, ale kluk měl velkou sílu. Tak jsem se rozhodla, že Rynovi pomůžu. Přišla jsem k tomu klukovi, chytla ho za nohavici a zatáhla. Kluk se lekl, otočil a pustil Ryna. Ryn si stoupl vedle Tery a začal štěkat. Já jsem štěkala z druhé strany a kluci měli najednou co dělat, aby utekli. Tery nás pochválila a pokračovali jsme v procházce. Už jsme se blížili k ulici, kde bydlíme a ke které vede mírný kopeček. Tery Ryna pustila, aby se mohl ještě proběhnout. Najednou se Tery z kopečka rozjela. Chtěla zabrzdit, ale brzda se jí zlomila. Tery se řítila přímo na silnici. Pak zpozorovala Ryna, jak se k ní blíží z pravé strany. Zavolala na něj. Ryn měl postroj a Tery se chtěla Ryna chytit, až vedle ní poběží. Ryn se přibližoval. Když doběhl Tery, ta se ho chytla a vytáhla se z vozíku. Ten vjel do silnice, po které přijížděl kamion. Řidič uviděl vozík, až když ho měl před sebou. Šlápl na brzdu. Vozík skončil pod koly auta. Řidič vyskočil z kabiny a prohlížel si křeslo. To však bylo prázdné. Tak se začal rozhlížet a uviděl na chodníku sedět Tery, Ryna a mě. Hned k nám šel. Tery mu řekla, co se stalo. Muž vzal Tery do náruče a odnesl jí domu. Rodiče byli vystrašeni, když uviděli cizího muže, jak nese Tery domu. Tery jim vyprávěla, jak se jí zlomila brzda, jak ji Ryn zachránil a jak ji muž nesl domu. Rodiče si oddychli. Tery žila a to bylo nejdůležitější. Poděkovali muži a pozvali ho na kávu. Muž odpověděl, že musí jet dál, ale až se bude vracet, tak se rád zastaví. Otec šel s ním, vytáhli rozbitý vozík a rozloučili se. Otec odnesl rozbitý vozík domu. Pak dal Rynovi a mě kosti z bůvolí kůže. Potom jeli rodiče s Tery k doktorovi, který jí prohlédl a zjistil, že Tery je v pořádku, až na pár odřenin Řidič splnil slib a zastavil se. Od té doby, kdykoliv projížděl městem, nezapomněl se zastavit a podívat se na mě, Ryna, Tery i Reny a rodiče.