Pomsta
Není to tak dávno, co se po Americe proháněli kovbojové na koních. Svého koně měla i patnáctiletá Emily. Často vyjížděla na celý den mimo domov a brala s sebou také svoji fenku Megy. Byl to malý roztomilý kříženec, který se kdysi objevil u jejich domu a zůstal tam. Když odjížděla toto ráno, nechala Meg doma, protože čekala štěňata a Emy ji nechtěla honit vedle koně. Rozloučila se s rodiči a odjela na své kobylce. Po několika hodinách strávených v lesích a na loukách se rozhodla, že se vrátí domu. Když se přiblížila k jejich domku, který stála o samotě na loučce, uviděla tam stát dva koně, které neznala. Opatrně se přiblížila k domku a nahlédla oknem dovnitř. Zahlédla však jen dva cizí muže, jejichž obličeje Emy nic neříkali, ale vtiskla si je do paměti, aniž v tu chvíli věděla proč. Také zahlédla, že jeden z mužů schovával pistoli. Emy se okamžitě skrčila a běžela se schovat do lesa. Z něj pozorovala, jak muži vycházejí z domu, nasedají na koně a odjíždějí. Po té, co měla jistotu, že muži jsou pryč, vyšla z lesa. Přešla louku, která byla mezi ní a jejím domovem a vstoupila do domu. Zavolala na rodiče, ale nikdo ji neodpověděl. Pak prošla do otcovy pracovny a tam uviděla oba rodiče na zemi, zastřelené. Okamžitě se jí v mysli vybavili tváře obou mužů. Rozhlédla se po pracovně a v koutě uviděla mrtvou Meg. Emily se podlomily kolena a padla na zem. Začala plakat, protože všichni, které měla ráda, byli mrtví a jí se zhroutil celý svět, který se zakládal na rodičích. Když se Emy trochu vzpamatovala, vyšla z domu, nasedla na koně a odjela do blízkého města. Jela k šerifovi a vše mu oznámila. Pak se nastěhovala k tetě, která také bydlela v městečku. Uběhlo několik let a Emy dospěla. Nad mrtvými těly rodičů a Meg si přísahala, že ty vrahy dostane. Emy oslavila 21. narozeniny a rozhodla se, že je čas splnit slib. Rozloučila se s tetou a chystala se odjet, když ji na ulici zastavil šerif. Pozval ji k sobě do kanceláře a nabídl ji kávu. Emy si dala šálek a přitom se bavila s šerifem. Ten se ji ptal, kam se chystá jet. Emy mu nechtěla říct pravý cíl cesty a tak mu namluvila, že na pár dní vyráží do okolních lesů. Při rozhovoru si všimla několika zatykačů, které vyseli na jedné ze stěn. Očima těkala z jednoho na druhý, když se zastavila na jednom z nich. Nevěřícně na něj koukala, pak se zvedla a přešla k němu. Poznala jednoho z mužů, kteří jí zabily rodiče. Pak se rozhlédla po těch zbývajících a uviděla i druhého muže. Na muže byla vypsaná odměna 5 000 dolarů, na každého. Emy si pročetla oba zatykače. Šerif si všiml jejího zájmu a zeptal se jí na to. Emy ho však odbyla, že se jen tak dívá. Tou dobou se vracela domu dcera starosty, která byla několik měsíců v Anglii a domu si vezla tříletou fenku irského setra s pěti štěňaty. Když však fenku stěhovala z kočáru do domu, byly u feny už jen čtyři štěňata. Nikdo nechápal, kam se páté štěně podělo, ale prostě bylo pryč. Emy se rozloučila s šerifem, vyšla ven, nasedla na koně a odjížděla z města stejnou cestou, kterou se vracela starostova dcera. Jela klidně po cestě, když se kobylka najednou zastavila a začala řehtat. Emy ji nechápala, ale seskočila za sedla a rozhlédla se po cestě. Ta však byla prázdná. Prohlédla koni kopyta, jestli tam nemá zapíchnutý kamínek, ale ani tam nenašla problém, který donutil kobylku zastavit. Najednou zaslechla šramot ve křoví. Nejdříve se Emy zmocnil strach, ale pak si dodala odvahu a pomalu se vydala k místu, kde šramot slyšela. Kobylka šla za ní. Emy došla k místu a opatrně rozhrnula křoví, připravená okamžitě se otočit a utíkat pryč. K jejímu úžasu spatřila ve křoví sedět malé štěně. Byla to malá hromádka neštěstí, která se ztratila mámě. Bylo mu zima a mělo hlad. Když spatřilo Emy, tázavě naklonilo hlavičku na stranu a důvěřivým krokem vyšlo na cestu, kde se vzápětí leklo koně. Ale Emy se už k němu sehnula a opatrně ho zvedla do náruče. Přitom si štěně prohlédla. Byla to fenka s krátkou hnědou srstí. Emy dala štěně do tašky na koni a přemýšlela, co s ním udělá. Zatím štěněti dala jméno Pegy, ale nebyla si jistá, jestli si štěně nechá. Uběhl rok a z Pegy vyrostla krásná fenka s dlouhou mahagonovou srstí. Emy si Pegy zamilovala a nedokázala ji nikomu dát, takže ty dvě se toulali po světě spolu. Prošli mnoho městeček, ale neměli štěstí na nikoho, kdo by viděl ty dva, které Emy hledala. Uběhlo několik dalších měsíců, když se Emy doslechla o dvou mužích na koních, kteří se objevily ve městě, vzdáleném 80 km na sever. Emy se tam hned rozjela a Pegy běžela vedle koně. Vždy cestovaly tímto způsobem. Emy na koni a Pegy vedle ní po svých. Často koně předbíhala a ztrácela se ve vysoké trávě nebo mezi stromy, ale stačilo zapískat a Pegy se někde objevila. Po tom, co dorazily do města, všimla si Emy dvou koní, kteří stáli u Saloonu. Jednoho z nich poznala bezpečně, byl celý černý, jen na levé přední noze měl ojedinělou zajímavou bílou skvrnu. Druhý kůň byl jiný, ale na to Emy nesázela. Došla k oknu a podívala se dovnitř. Vzápětí zkoprněla. Uviděla ty samé dva obličeje a na okamžik se jí zdálo, že je jí zase patnáct let a kouká do okna jejich domku. Měla chuť vběhnout dovnitř a začít na ně křičet, ale sama věděla, že by to nikomu a ničemu nepomohlo. Proto se rozhodla, že zkusí jít za šerifem. Ten jí sice vyslechl, všechno jí odkýval, ale nepodnikl nic k dopadení obou mužů. Naopak šel za nimi a vše jim řekl. O tom Emy samozřejmě nic nevěděla, takže ji ráno překvapilo, že nemá kobylku ve stáji a všude kolem byla krev. Jelikož Pegy přespávala vždy u koně, hledala Emy aspoň jí. Ale ani ona nikde nebyla. Emy zkusila zapískat signál na kobylku. Chvíli se nic nedělo, ale pak se objevila zpoza rohu jedné z budov. Emy ji pořádně prohlédla, ale kobylka měla jen malé škrábance na jedné noze. Z toho tolik krve být nemohlo. Pak zapískala jiný signál, na který reagovala Pegy. Ale nikde nic. Emy zapískala ještě jednou, ale ani podruhé se nikde nic nedělo. Tak se Emy rozhlédla po zemi a teprve teď si všimla, že krvavá stopa se táhne cestou ven. Emy šla podél ní. Několikrát zahnula za roh, když dorazila na konec stopy. Tam ležela dvě těla. Jezevec a Pegy. Emy se dotkla Pegyiny hlavy a k jejímu úžasu se ozvalo vrčení. Emy vzápětí na Pegy promluvila. Ta se při zvuku známého hlasu uklidnila a nechala se prohlédnout. Byla dost od jezevce potrhaná, ale nechala si všechny rány zašít beze zakňučení. Emy ji pak uložila do stání ke kobylce a nechala ji spát. Také sama byla už opatrnější. Pegy se ze zranění vylízala dost rychle. Emy se mezitím domluvila s několika muži z městečka, že jí pomůžou dostat muže do vězení. První pokus jim nevyšel a při druhém vrahové zabili jednoho z mužů, kteří se je pokoušeli dostat. Emy se pak rozhodla, že na chvilku zmizí z města a pak všichni podniknou další pokus na chycení obou mužů. Kobylce se noha už zahojila, tak ji osedlala a vyrazila na cestu ven z města. Pegy šla vedle ni, protože měla ještě nohu zavázanou, tak šli pomalu. Najednou ticho nad městečkem prořízl výstřel. Vzápětí Emy ucítila bolest v pravém stehně. Pegy se výstřelu lekla a začala utíkat pryč. Také kobylku výstřel vyplašil a dala se do běhu. Ale na opačnou stranu než Pegy. Emy se snažila ji zastavil, ale krvácela ji noha a Emy pomalu ztrácela vědomí. Když se probrala, nevěděla, kde je. Vzápětí nad sebou uviděla obličej starší ženy. Ta jí řekla, že se jmenuje Anna a že je u ní doma. Její kůň je ve stáji. Pak se zeptala, kdo je Pegy. Emy na ní nechápavě koukala a Anna jí řekla, že to jméno několikrát řekla, když spala. Emy se nejdříve představila. Pak řekla, že Pegy je její pes. Trochu ho Anně popsala. Pak řekla, že jí Pegy po výstřelu utekla. Při řeči si všimla, jak se Anna začíná usmívat. Nechápala to, tak se zeptala. Anna jí řekla, že takový pes se už několik dní potlouká okolo domu, ale nenechá se nalákat na jídlo a lidem se vyhýbá. Emy chtěla vstát, ale bolest v noze ji zastavila. Tak požádala Annu, ať otevře dveře a nechá je otevřené. Anna jí nejdříve dala do ruky několik kousků masa a pak udělala to, o co ji Emy požádala. Pak si stoupla k oknu. Emy ležela naproti dveřím. Začala na Pegy volat a pískat. Ta se opatrně přikradla ke dveřím a strčila do nich nejdříve jen hlavu. Zastavila se a rozhlédla. Když uviděla Emy, vjel do ní život. Okamžitě byla u Emy u postele a začala ji olizovat ruku. Emy ji nakrmila několika kousky masa od Anny. Pak se Pegy otočila a vyběhla zase ven. Tak to pokračovalo několik následujících dnů, dokud se Emy neuzdravila. Pak se spolu s Pegy vrátila do města a podnikly s muži další pokus na chycení obou vrahů. Tentokrát jim vše vyšlo a oba byli předáni do federálního vězení. Odměnu, která se mezitím zdvojnásobila, tedy, za každého z nich, dostali 10 000 dolarů, nechala Emy mužům. Pak se s nimi rozloučila, poděkovala za pomoc a jela k Anně. Slíbila jí totiž, že až se bude vracet, tak se u ní ještě staví. Anna byla ráda, že ji zase vidí a představila jí manžela a syna. Emy ještě jednou poděkovala Anně za záchranu života a rozjela se, s Pegy po boku, směrem, kde tušila, že je město, ve kterém se narodila.