Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tulák ze stáje

16. 10. 2006

Když se Rolf narodil, byl ze všech štěňat nejšikovnější a nejchytřejší. Jako jediný dovedl otevřít vrátka jejich ohrádky. Bylo mu devět týdnů, jeho sourozenci již našli nové domovy, když byl ukraden mužem, kterému ho jeho majitelé odmítli prodat. V krabici, ve které měl být převážen, si brzo vykousal díru dost velkou na to, aby se dostal ven. Což se mu také za chvíli podařilo. Potom si stoupl vedle dveří a číhal. Když se otevřeli, neváhal a utekl ven. A pak do lesa. Dům, ze kterého utekl, stál na samotě a široko daleko byly jen samé lesy. Rolf utíkal dlouho, ale stále byl v lese a nevěděl, jak se z něj dostat. Večer byl tak unavený, že zalezl pod stromek a usnul. Rolf rostl. Už mu byly dva roky a stále běhal po tom samém lese. Naučil se lovit zvěř, aby neumřel hlady. Jednou, když se mu podařilo ulovit zajíce, a právě si na něm pochutnával, zaslechl dusot koňských kopyt a štěkot psů. Vyskočil na nohy a začal větřit. Pak se otočil a rozběhl se na skálu, která byla od něj asi 20 metrů. Znal už své cesty a věděl, kudy se nahoru nedostane a kudy to půjde snadno. Na vrcholu skály se rozhlédl. Uviděl dva muže na koních a okolo nich několik psů. Rolf chvíli stál jako socha a přemýšlel. Pak se rozběhl zpět k zajíci. Vzal ho do tlamy a rozběhl se mužům naproti. Asi 100 metrů před nimi uhnul na východ a utíkal, co mu síly stačily. Po pěti kilometrech se zastavil, položil zajíce na zem a rozběhl se k potoku, který byl přibližně jeden kilometr před ním. Potok přebrodil, uběhl dalších 10Obrazek0 metrů na východ. Pak se vrátil po vlastních stopách k potoku. Opatrně vklouzl do potoka a opět začal poslouchat a větřit. Zaslechl koně i psi. Byli od něj asi kilometr a půl a běželi jeho směrem. Pak dusot kopyt utichl a i psi se zastavili. Rolf usoudil, že našli zajíce. Chvíli bylo ticho. Rolf natahoval uši, aby zaslechl, kdy se koně rozběhnou. Najednou za ním praskla větev. Rolf se lekl, otočil se a očima hledal protivníka. Šplouchnutí vody, když se Rolf otáčel, vyrušilo srnu, která se přišla k vodě napít. Srnka se lekla a rozběhla se zpět do lesa. Toto rozptýlení Rolfovi pozornosti zapříčinilo, že si neuvědomil, že se koně i psi dali do pohybu a blíží se k němu. Když si to Rolf konečně uvědomil, okamžitě se rozběhl potokem na sever. Rolf zaslechl psi, jak běží přes vodu po jeho falešné stopě a přidal do běhu. Asi po třech kilometrech se potok stáčel znovu na východ. Po dalších čtyřech kilometrech se Rolf zastavil a rozhlédl se, aby se zorientoval. Nic tu nepoznával. Vylezl z vody, protože mu začala být zima, a začal prozkoumávat nezná-mou krajinu. Nyní byl od místa, kde ulovil zajíce vzdálen asi 11 kilometrů. Celý les měl prozkoumaný, jen tuto část, kde se nyní ocitl, prozkoumanou neměl, protože tu cítil pach lidí, který se mu vůbec nezamlouval. Rolf se tedy vydal na západ. Ušel sotva dva kilometry, když znovu ucítil koně. A vzápětí také uslyšel. Rolf stál jako socha a větřil. Tito koně byli jiní. Nepronásledovali ho, protože se nepřibližovali a běhali na jednom místě. Asi 500 metrů před koňmi znovu větřil, jestli neucítí lidi. Místo nich však ucítil psa. Vykročil a pomalu šel blíž. Pak koně uviděl a kolem nich dřevěnou ohradu. Chvíli se na koně díval, když na něj zaútočil pes. Rolf padl naObrazek bok a pes na něj. Oba se začali prát. Rolfovi se podařilo chytit psa vzadu za krkem a přimáčknout k zemi. Pes zavyl a Rolf ho pustil. Pak přeskočil dolní břevno ohrady a procházel se mezi koňmi. Prošel první ohradou a dostal se do druhé. Tam byl jen jeden kůň. Rolf si ho prohlížel. Kůň stál na opačném konci výběhu a bojácně před Golfem uhýbal. Rolf si lehl a koně pozoroval. Kůň byla vlastně kobylka se jménem Eska. Večer se Rolf zvedl a odběhl do lesa. V lese se najedl a napil a ráno se znovu vracel k Esce. Hlídací pes na něj několikrát štěkl a nechal Volfa na pokoji. Rolf si znovu lehl k Esce do výběhu a navzájem se pozorovali. Tak to šlo den za dnem, týden za týdnem. Uběhly 4 měsíce a Eska s Rolfem se na sebe stále jen dívali. Pak se Rolf neudržel a opatrně se k Esce blížil, už nezůstával na opačném konci výběhu, ale uprostřed. Eska byla tou dobou deset měsíců březí. Jednou ráno, když se šel Rolf za Eskou podívat, ve svém výběhu nebyla. Rolf běhal po výběhu a štěkal. Najednou se u výběhu objevila žena. Rolf si jí nevšiml a štěkal dál. Pak si vedle ženy stoupla i malá holčička. Obě Rolfa pozorovaly, až děvčátko promluvilo. Rolf se lekl a s vyceněnými zuby se otočil po hlase. Chvíli větřil. Pak se uklidnil. Z obou sice byl cítit člověk, ale zároveň i něco uklidňujícího, co si Rolf nedovedl vysvětlit. Chvilku je pozoroval a pak utekl do lesa. Ale neztratil je z dohledu. Mezi prvními stromy zůstal stát a sledoval je. Obě se otočili a šli do stáje. Rolf se opatrně plížil za nimi. Holčička šla rovnou k Esce. Rolf se vplížil do stáje a hledal Esku. Prošel celou stáj, ale Eska nikde. Pak si všiml, že děvčátko vychází zpoza rohu. Vydal se tam a našel Esku. Stál před stáním a slabounce kňučel. Eska ho uslyšela a vystrčila hlavu ven. Rolf se na ní podíval a olízl jí nos. Eska zařehtala a ustoupila stranou. Rolf si dal malý rozběh a skočil k Esce do stání. Tam zabrzdil a zůstal stát. Pozorně si prohlížel malý uzlíček chlupů. Eska v noci porodila klisničku. Rolf k hříběti došel, očichal si ho a opatrně ho olízl. Eska pak strčila do Rolfa hlavou a Rolf si lehl do rohu boxu. Potom strčila nosem do hříběte. Hříbě nejdříve zvedlo svou malou hlavu, pak stáhlo své dlouhé nohy pod sebe a vstalo. Rolf ho pozoroval. Hříbě se od klisny napilo a šlo očichat Rolfa. Když stálo u Rolfa, vešla do stání žena s holčičkou. Rolf i hříbě otočili hlavy. ObrazekŽena s dítětem zůstali stát a nechápavě se na Rolfa dívali. Ten se zvedl, došel k Esce, olízl jí nos a pootevřenými dveřmi stání se protáhl do chodby stáje a pak utekl ze stáje ven. Každý den chodil Rolf za Eskou a klisničkou Esolou. O dva měsíce později je doprovázel do ohrady. Esola byla své matce velice podobná. Rolf je všude doprovázel. Lidé ze stájí si časem zvykli, že Rolf za klisnami chodí a dveře do stáje mu nechávali pootevřené. Když nastal čas odstavit Esolu od Esky, Rolf byl ve výběhu u Esoly a hrál si s ní, aby zapomněla, že je oddělená od matky. Esola vyrostla a majitelé uvažovali o jejím prodeji. Zkoušeli, jak bude běhat a skákat. Když u toho byl Rolf skákala perfektně, ale když Rolf nebyl u dráhy, Esola měla velké problémy zaběhnout dobrý čas a dobře skákat. Majitelé pochopili, že pokud budou chtít, aby podávala skvělé výsledky, bude muset být u toho i Rolf. Tak se stávalo, že když Esola odjížděla na dostihy, musel být naložen i Rolf, jeho deka ze stáje a krmení. Takto uběhlo pět let. Pak si při jednom závodu Esola naštípla kost v přední noze a její úspěšná kariéra závodního koně skončila. Ale protože vyhrála několik slavných dostihů, majitelé si ji nechali pro chov. Také Rolf stárl. Už nedoprovázel Esolu všude, chodil jen do výběhu a do stání. Esola měla také hříbě. Rolf byl u jeho narození, jeho růstu i jeho odstavení od Esoly. O tři roky později Rolf zemřel. Esola ho stále hledala. Chovatelé se nemohli dívat, jak Esola přestává jíst a hubne. Proto přivedli do stáje nového psa, ačkoli majitelé byli proti. Pes běhal po celé stáji a věnoval pozornost všem koním. Esola slyšela a cítila psa a to jí stačilo. Vrátila se jí její energie a žlab byl od té doby opět jako vymydlený. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář